zdroj primo z 230V~
jiste znamy zpusob pomoci kondenzatoru:

kapacitni zdroj (primo z 230V~) vypocet je jednoduchy:

za kondenzator si predstavme obycejny R, pro kondenzator spocitame stejnou reaktanci ("odpor" kondenzatoru pro stridave napeti):

Xc=1/(Omega*C)

kde Omega=2*Pi*f


Ale zajimavejsi je, kdyz potrebujeme napajet nejake zarizeni, ktere vyzaduje jak 310V= (usmernene a "vyhlazene" 230V~), a jeste treba 15V= (U3) pro "logiku"/driver..., a MUSIME pouzit "graetz" (mustkovy usmernovac) + , pak vyuziti zapojeni nahore je NEMOZNE, kdo tomu neveri, muze vyzkouset, vyhori vam pulka graetze a zenerka + D2, + sou i jinaci varianty, ale ty konci tim ze se na svorkach objevuje peknych 310V (pri zaporne pulvlne)...:-(

Pokud VITE, ze se z U2 (310V=) bude stale odebirat proud, muzeme vyuzit zvlneni na kondenzatoru C1, proto NESMI byt filtracni C1 PREDIMENZOVANY, ale spocitany akorat. Vyhodu to ma obrovskou, nikde nic nevytapime, jako tomu je u slavnych zapojeni fy. IR, kde slavnostne vytopi ~1.5-2.5W na R (jenom pro funkci obvodu IR51H(D)420) a rikaji tomu USPORNA kompaktni zarivka.

schema:

OK zdroj +310V/xA,+15V/xmA) comment:

jak uz bylo receno, toto zapojeni vyuziva zvlneni napeti na C1, je to vpodste stridave napeti superponovane na stejnosmernou slozku, coz vubec nevadi, velika vyhoda je ze C2 muze a bude muset byt kvuli sve kapacite elektrolyt.

zvlneni na C1 se da vypocitat:

C1=300 * I / (p * U0) [uF; mA, %, V]

kde

I...proud odebirany ze svorky U2 (+310V)
U0...napeti U2 (+310V)

 

tento navrh:
pro napeti 230V~ => U0 =310V, by melo byt zvlneni minimalne 7% (deltaU=20V~)

vypocet C2:

XC2=(deltaU-U(+15V))/I(+15V)

C2=1/(omega*CC2), pro pripad (asi nejcastejsi) fsitova=50Hz, pro omegu pocitame f=100Hz, protoze zvlneni ma freq. 100Hz. pri sitove freq. 50Hz), to je jasne ze...

jenze tim navrh nekonci: (pokud odber proudu ze svorky U2 neni zavisly na napajeni U3!), protoze pokud nebude fungovat odber U2, nebude fungovat ani zdroj U3!!!

musime zajistit, aby naboj v C2 byl po zapnuti stejny jako v C3 - pri zapnuti se C2 nabiji krz C3 a po nabiti (kdyz zanedbame napeti na C3 -UZD1) na 310V, pro presnejsi vypocet: UC2 = U2(310V) - UZD1(U3).

predem spocitame filtracni C3:
zvlneni na C3 podle vztahu (jednocestny usmernovac):

C3 (minimalni) = 600* IU3 / (p * U3) [uF; mA,%,V]

po zapnuti plati:
QC2= QC3

=> C2=(C3*U3)/U2     ;(C=Q/U)

 

takze volba C2 a C3 a take C1 je jistym kompromisem ze vsech stran., obvykle pokud bude C2 mnohonasobne vetsi nez je spocteny, nic se nedeje, protoze se chova jako filtracni kondenzator, ale nesmi byt zas moc velky, protoze ma v ceste ZD1!!!, tam je stale ubytek napeti - pri nabijeni!!!, takze POZOR. Jinak asi nejpodstatejsi vypocet je pro to, aby C2 dokazal pri zapnuti NABIT C3 na pozadovane napeti!!!

http://asyncbrain.baf.cz | jense@seznam.cz